Závodění s mapou a nábojem Rohloff

9.6.2008

Tak jak se na tom biku bez přehazovačky vlastně jezdí? Několik z vás se na různé detaily okolo řazení vícerychlostním nábojem Rohloff ptalo, spousta se také na tomto systému (třeba i na mém biku) svezla, a tak možná získala nějaké letmé zkušenosti. Snad vám v následujícím článku osvětlím ještě trochu víc, neberte jej však jako "reklamní tahák", ale jako několik mých zkušeností a popis celkového nadšení po měsíci závodění.

Proč jsem chtěl přejít na systém Rohloff?

Všichni asi víme co je MTBO (MountainBike Orienteering) pro naše bikové miláčky vyloženě za "prasárnu". Oproti ostatním disciplínám na horských kolech si směle troufnu říci,že naše ježdění s mapou po lese nás vystavuje mnohem větším nástrahám na technicképroblémy než na kterémkoliv maratonu nebo cross country, kde tratě vedou buď po asfaltu, zpevněných cestách a nebo singletracích, na kterých volně ložené klacky a větve (odřezané třeba po těžbě dřeva) většinou moc nepotkáte.

 

Loňská zkušenost se zabalením docela dobře rozjeté mistrovské klasiky, kvůli utržené patce přehazovačky, mě přesvědčila minimálně v tom, že jsem na kole začal vozit další náhradní patku (krom patky doporučuji na kole vozit také náhradní rychlospojku). Ale stalo se vloni při mistrovství světa třeba Renatě Paulíčkové, že náhradní patku s sebou sice měla, ale po jejím přetržení se zbytek patky zakousnul do těla přehazovačky takovou silou, že po nedokončeném závodě i zkušení mechanici s nářadím měli co dělat, aby se jim zbytek patky povedlo z přehazovačky sundat.

Další loňskou, spíš úsměvnou mou vlastní historkou, bylo velmi blátivé MČR na dlouhé trati. Na téměř nových klikách s půl sezony jetými převodníky, byly převody tak zanesené blátem, že na prostřední i nejmenší převodník se mi sukoval řetěz, takže jsem mohl jezdit pouze velkou "placku" a nebo do kopce běhat. Chtěl jsem si pomoc tím, že vyčistím převody v potoce, ale bohužel jsem hodil kolo do potoka trochu nešetrněji a ještě k tomu na střep a takovouhle náhodou si propíchl zadní kolo.

V případě extrémnějších deštivých a blátivých podmínek, jako třeba na loňském týmovém maratonu Žacléřská 70, se mi kromě sukujícího řetězu zanesly bovdeny a zatuhlo řazení takovým způsobem, že po delším sjezdu jsem už promrzlýma prstama páčkami řazení nepohnul a přišlo na řadu řazení dlaní. V podobných situacích, za posledních pár let co o systému vím, mě vždy jen napadlo, kolik bych si mohl ušetřit nervů.

Shrnutí moje plusy, mínusy a nejistota

Očekávané plusy

• Téměř nulová náchylnost na zničení systému kvůli klackům, které rádi trhají patku rámu, nebo rovnou lámou přehazovačku, případně ohejbaj přesmykač. Řazení s otočnou rukojetí taky eliminuje možnost ulomení řadících páček následkem pádu nebo srážky.
• Žádné sukování řetězu (neboli lepení řetězu na placku), ke kterému na velké pile nedochází ani v extrémních podmínkách.
• Netečný systém na vnější vlivy jako třeba trávou, blátem nebo sněhem zaplněná kazeta na nižších pastorcích. Zanešené vedení lanek, které není kompletně utěsněno po celé délce.
• Není třeba neustále ladit přesnost řazení.

Očekávané mínusy

• Váha - "ztěžknutí" v době, kdy se většina závodníků snaží o opak a gramaří, kde to jen jde na druhou stranu i za cenu snížení životnosti komponent, si možná připustí málokdo. V mém případě kotoučové verze jsem "ztěžknul" o cca 350 gramů, což na kole se 13 kilogrami zase není tolik znát. Navíc jsem ale zároveň měnil starou vidlici za novou o půl kilogramu lehčí, takže jsem se dostal celkově níže než na čem jsem byl předtím.
• Drobný zdržení při demontáži zadního kola, kvůli demontáži externího řazení.

Váhání nad kroky do neznáma

• Nejistota, jak pude řadit v náročnějších situacích, jako třeba při jízdě v terénu ve stoje do kopce.
• Rovněž nejistota jak se bude chovat kolo, když přesunu váhu více "na zadek".

 

Realita a moje poznatky

Testovací kolo

1. a 2. února 2008 jsem měl možnost vcelku řádně, i když nezávodně projet v lehce zasněženém, promrzlém náročnějším terénu testovací kolo s nábojem Rohloff. A po zjištění, že řadit se na tom dá ve "vypjatějších" situacích (ve stoje do kopce) podle mě i snadněji než na klasickém systému, jsem odboural počáteční váhání, které jsem pobral z minimálních zmínek na diskusních fórech a stoprocentně se rozhodl, že do tohoto systému chci jít.

Řešení na mém biku a vypnutí řetězu

Další zkušenosti jsem nabíral už vyloženě na závodech, protože mi náboj přišel těsně před prvním kolem ČP MTBO a jelikož jsem se na systému chtěl přeci jen ještě svézt, odložil jsem montáž až po víkendu a před dalším kolem ČP jsem stihl udělat ještě dvě testovací vyjížďky.

Chtěl jsem hlavně vyzkoušet jestli nepadá řetěz, jelikož můj rám má klasické patky a oproti speciálním patkám pro singlespeed u něho není možnost vypínání řetězu, stejně jako se to dá například u rámu pro singlespeed s excentrickým šlapacím středem.

Standardní řešení u Rohloff systému na klasickém rámu probíhá pomocí napínáku, který vypadá trochu jako přehazovačka a je místo ní usazen v patce rámu. Tomuto řešení se nejspíš nevyhnete v případě, že máte celoodpružený rám, kde se může v průběhu zdvihu zadní stavby zkracovat vzdálenost osy šlapacího středu a osy zadního náboje a tím i délka řetězu.

U mého řešení mi šlo především o "bezpatkové" řešení, aby nedocházelo k ulomení patky, nebo přetržení napínáku, který vypadá jako přehazovačka. Objednal jsem si tedy endurový napínák řetězu, které se uchycuje za misku středového složení, "bohužel" můj rám má na spodní vzpěře zadní vidlice návarek na antichainsuck a kvůli němu se napínák nemohl dostat pod úhel, který by napnutí řetězu umožnil v dostatečném rozsahu.

Naštěstí ale v prodejně Rebel Bike v Jablonci nad Nisou, kde mi systém Rohloff na kolo montovali, dostali nápad šikovně využít návarek na antichainsuck a vyrobili speciální "hand made" napínák, který umožňuje kvalitní vypnutí řetězu. Pro mě to znamená, že jednou za čas musím posunout kladku napínáku, ale řetěz mi vůbec nepadá a to ani při pádu na závodech ve třicetikilometrové rychlosti, kdy mě bike přeskočil a letěl poměrně slušně daleko.

Řazení systémem Rohloff v porovnání s "klasikou"

"Asi bych na tom pořád řadil" shrnul systém Rohloff po projetí Jaroslav Rygl a opravdu v situacích, kdy se mi na klasickým systému třeba už přeřadit nepodařilo, například když jste v záběru, řetěz už má dost najeto a je před výměnou dost poddajný a nejde přeřadit z prostředního na nejmenší převodník. I v takové situaci stačí jen asi na půl vteřiny odlehčit při šlapání kliky, aby nebyly v záběru a pohodlně si zařadíte o kolik stupňů je potřeba. Na druhou stranu je možná škoda, že odpadá takový ten vnitřní psychologický nátlak na udržení tempa, kdy si člověk řekne, že malou "placku" tam v tom výjezdu prostě nedá.

14 převodů plně pokryje rozsah klasického přehazovačkového systému 3 x 9 převodů. Převody jsou rozumně odstupňovány a na svém kole jsem použil převodník (se základním ozubením bez náběhů usnadňujících řazení) se 44-mi zuby, čímž jsem získal o něco těžší nejtěžší převod, který mi umožní ještě trochu více přišlapávat z kopce, ale naopak nejlehčí převod se tím stal o něco těžším (odhaduji jako kdyby jste měli na největším pastorku pouze 28 zubů), což ale při závodech stejně nepotřebujete.

Velikou výhodou pro MTBO také je, když se pohybujete na velmi těžký převod a musíte nečekaně rychle zastavit třeba z kopce na kontrole, nebo je na cestě překážka, případně protože se rozhodnete volit přeběh lesem mezi cestami a nestihnete si tak připravit "odjezdový" lehký převod na rozjetí se do kopce. Během toho, co se u kontroly otáčíte si bez šlapání přehodíte na potřebný lehký převod, případně si přeřadíte "mimo kolo" když se rozbíháte k naskočení na bika.

Krátká trať se vyznačuje kratšími postupy s větším vlivem na neustálé měnění vysokého závodního tempa, velmi častým řazením. Od začátku, co na systému závodím, se mi stalo prakticky asi jen dvakrát, že se mi napoprvé nepodařilo přeřadit, protože jsem byl v záběru, ale jinak můžu s jistotou říct a to dokonce jako dříve zatvrzelý "rapidfajrák" (řazení s páčkami), že řazení Rohloff s jedinou otočnou rukojetí je opravdu velmi intuitivní, a že zmiňované povolení nohou při řazení člověk dělá automaticky i na klasickém systému, kde musí například při přeřazování přesmykačem na převodnících udělat možná i větší pauzu, než se může zase opřít plnou silou do pedálů.

Navíc, jak na sebe jednotlivé převody pěkně navazují, odbouráte skoky v převodech, kdy řadíte přesmykačem a zároveň přehazovačkou, aby jste plynule navázali dalším řadícím stupněm a stane se vám, že neodhadnete o kolik se na kazetě vrátit a musíte ještě jednou korigovat.

Mínusem je o něco vyšší hlučnost některých převodů

V mém případě za hlučnost může částečně kladka napínáku, která lehce vrní, ale hlavně asi dva hlučnější převody, které u tohoto systému obecně opravdu trochu víc "bzučí", ale dá se to v pohodě přežít i například při 6-ti hodinové jízdě na závodě dvojic Jasoň-Drsoň, který jsme absolvovali nedávno s Pedrosem, a při kterém jsem i píchnul a odzkoušel si "závodní" výměnu s demontáží a nasazením externího řazení, což znamená zdržení 20 - 30 sekund. Na druhou stranu vypnutí řetězu mě zbavilo klasickýho mlácení řetězu o zadní stavbu při všech rozbitejch sjezdech.

Odolnost systému Rohloff

Při blátivém závodě na letošním MČR na dlouhé trati ve Svratce systém fungoval úplně netečně k blátivým podmínkám a hned cestou na první kontrolu jsem úspěšně ověřil odolnost, kdy mi hned po sobě skočily dva klacky do řetězu, což by na klasickém přehazovačkovém řazení určitě znamenalo konec.

 

Váha "na zadku"

Zmiňovanou obavu, jak se projeví větší váha "na zadku" kola, jsem zaznamenal také díky odlehčení odpružené vidlice, snadnějším nadzdviháváním předního kola při přípravě na odraz při "bunny hopu".

Údržba systému Rohloff

Další parádou je téměř bezúdržbovost. Stačí vyčistit řetěz, jeden převodník a jeden pastorek a kolo je připravené na další den.
Na celkovou výdrž systému jsem opravdu dost zvědavý. Historky o "borcích", co na systému Rohloff najeli sto tisíc kilometrů s údržbou v podobě pouze jedenkrát roční výměny oleje, ve mě vzbuzují další očekávání, kterým je úspora financí za každoročně "sjetou" kazetu, střední a malý převodník a hlavně několik řetězů, které jsou na klasickém systému namáhány krom tahu také krutem při přeřazování.

Řetěz na singlespeed řešení, by měl vydržet větší "porci" kilometrů, stejně tak jako převodník, na kterém se neřadí a také originál Rohloff pastorek, který se údajně po ujetí 5000 km otočí a dá se na něj najet dalších 5000 km.

Autor článku Jan -mAk- Svoboda (SNS Smržovka www.sns.cz) je reprzentantem v MTBO (http://repre.mtbo.cz).

---