Jan Tryzna na kole s nábojem Rohloff

Tato sestava se mi osvědčuje již bezmála deset let. Protože jsem nikdy nevěnoval moc pozornosti vytahanému řetězu, tak jsem vždy měnil většinu komponent pohonu (řetěz, převodníky a pastorek). Sem tam došlo i k ulomení přehazovačky vlivem šikovně nabrané větve do zadního kola. Z tohoto pohledu mě Norco Judan Belt 29 Rohloff zaujalo na první pohled.

Řemen namísto řetězu bez žádné napínací kladky. Pouze přední a zadní řemenice s vizáží "singlespeedu". V zadním kole je však ukryt 14-ti rychlostní náboj německého výrobce Rohloff. Případné vytahání řemenu z uhlíkových vláken se hravě vyřeší posunutím zadního kola v zadní stavbě pomocí dorazů a jede se dál.

Rám je vyrobený z oceli (Cr-Mo Reynolds 525) s pevnou zadní stavbou a je doplněn odpruženou vidlicí RockShox Recon Gold TK se zdvihem 100 mm. O brždění se starají hydraulické kotoučové brzdy Avid Elixir. Mazání řetězu odpadá a kolo opravdu stačí čas od času pouze ostříkat vodou a je připraveno na další vyjížďku.

Na tomto biku jsem ujel něco okolo 150 kilometrů v různém terénu od asfaltových cest, přes zpevněné šotolinové až po techničtější "singltrekové" stezky. S ohledem na to, co jsem si o devětadvacítkách přečetl, tak jsem očekával, že bude v těžším terénu o něco neohrabanější a při rozjezdech bude náročnější větší kola roztočit. Nakonec jsem byl mile překvapen.

Při jízdě v terénu kolo lépe drží stopu, skutečně snáze překonává terénní nerovnosti a je tak možné si dovolit i o něco odvážnější jízdu. Ve zvlněném terénu singltrekových stezek nebylo potřeba, díky větší setrvačnosti 29-ti palcových kol, tolik šlapat do pedálů.

Jízda se tím pádem jevila o něco plynulejší v porovnání s 26-ti palcovým kolem. Při rozjezdech z malých rychlostí bylo z počátku nutné vynaložit o něco větší úsilí, ale postupem času jsem si zvykl v těchto situacích zařadit lehčí převody. Větší setrvačnost je znát i mimo terén. Po asfaltových a zpevněných cestách kolo o něco lépe odjíždí a i udržení rychlosti stojí méně sil.

Náboj Rohloff je podle mě dobře zpřevodovaný a rozsah převodů víceméně pokrývá rozsah běžného řazení. Je však nutné si zvyknout na, svým způsobem, specifické řazení, kdy není možné řadit v plném záběru, což však z mého pohledu vyvažuje minimální potřeba údržby a hlavně pak životnost celého pohonu.

Použití řemenu namísto řetězu, kromě toho, že nepotřebuje téměř žádnou péči až na občasnou kontrolu napnutí, udělá z kola opravdového „tichošlápka“ i v bahnitém terénu. Jediné co vydávalo nějaký zvuk, bylo horních sedm převodů více rychlostního náboje. I toto by mělo podle jezdců, kteří mají s tímto řazením několikaleté zkušenosti, po zajetí náboje odeznít.

Celkově bych poježdění na Norcu hodnotil pozitivně a zejména v terénu jako pohodlnější než na šestadvacítce. Tato zkušenost mě přesvědčila o tom, že až se budu poohlížet po novém kole, tak to určitě bude devětadvacítka. Volba technologie pohonu kola je do jisté míry otázkou vkusu a zažitých standardů a v neposlední řadě i finančních prostředků.

Nicméně k použitému sestavení bych rád postupem času dopracoval. Potřeba pouze minimální údržby je jistě příjemná skutečnost, ale něco stojí. Osobní vyzkoušení mohu jen doporučit.